Když mi bylo 5, malovala jsem křídami na asfalt před domem, někdy jsem pokreslila celou ulici. Malovala jsem své velké dětské sny bez zábran a jen tak, protože se mi to líbilo. BEZ PŘEDSUDKŮ.. Když jsme byli malí, dělali jsme spoustu věcí bez předsudků, spontálně a bez ohledu na výsledek. Zpívali jsme, recitovali, tančili anebo malovali.. A kdo z Vás si dnes jen tak spontálně zazpívá? Zarecituje?

Když mi bylo 10, vyhrávala jsem každou výtvarnou soutěž ve škole, všechny ty holubičky míru a rudé šátky, šeříky a prostě všechna ta tehdejší socialistická témata.. MALOVALA JSEM STÁLE RÁDA, ALE TÉMATA NEBYLA MOJE.

Když mi bylo 14, toužila jsem jít výtvarnou školu, jenže rodiče chtěli školu jinou.. Tak jsem po večerech místo učení NA VZDOR RODIČŮM pomalovala všechny zdi svého pokoje. 

Když mi bylo 20, našla jsem si 1. soukromou školu olejomalby v Praze a začala pravidelně chodit do ateliéru známé malířky Věry Šteflové. Jenže tenkrát začaly první pochyby, zda jsem vůbec dobrá. Začala jsem se totiž pohybovat ve světě umělců a všichni mi přišli mnohem lepší než já. Od té doby jsem malovala s předsudky a s porovnáním. 

Když mi bylo 22, prodala jsem svůj první obraz v Německu. Obraz velký 2x2m, plný květin nebyl vlastně na prodej, ale můj kamarád ho moc chtěl:-) Stejný kamarád mi pomohl najít prostory a já mohla obrazy vystavovat ve vitrínách jednoho obchodu na hlavní nákupní třídě ve Stuttgartu, i přesto jsem si nevěřila. Tehdy jsem stále malovala olejem a spíše jen pro sebe.

Teprve když mi bylo 40 a když mému synovi byly 3 roky, začala jsem vést kroužky EXPERIMENTÁLNÍHO malování s nejmenšími dětmi. V tomto útlém věku děti ještě neumí malovat, ale umí se bezprostředně výtvarně vyjádřit. A MĚ TO VRÁTILO ZPĚT NA ZAČÁTEK do mého dětství. VÝTVARNÉ VYJÁDŘENÍ NEMUSÍ BÝT SLOŽITÉ A MNĚ SE EXPRESIVNÍ MALOVÁNÍ ZALÍBILO.  OD TÉTO DOBY SE VĚNUJI EXPERIMENTÁLNÍM TECHNIKÁM MALOVÁNÍ a MALUJI AKRYLEM. 

MUSELA JSEM SI PROJÍT TOUTO ŽIVOTNÍ CESTOU, ABYCH OPĚT MOHLA MALOVAT SVOBODNĚ, INTUITIVNĚ A BEZ PŘEDSUDKŮ.